Práce v lyžařském areálu – tito lidé pracují na sjezdovce i mimo ni

16. ledna 2025 - SnowTrex

Práce na sněhu je nejen žádaná, ale také naprosto nezbytná. Protože bez lyžařských instruktorů, horských vůdců, řidičů rolby nebo barmanů na sjezdovce i mimo ni nic nefunguje. Jen v Rakousku pracuje v zimě v cestovním ruchu na plný úvazek více než 300 000 lidí. Proč jsou tyto profese v lyžařských střediscích tak důležité a čím jsou výjimečné, vysvětluje SnowTrex v článku Top 10.

Nikdo nezná vrcholy a terén v okolí lyžařských středisek tak dobře jako místní horští vůdci


1. Lyžařský instruktor

Pro vášnivé lyžaře a snowboardisty je to vlastně práce snů: instruktor lyžování. Vždyť žádná jiná práce v lyžařském středisku v sobě nespojuje radost z krásného dne stráveného lyžováním na sjezdovce s tím, že za to dokonce dostanete zaplaceno. Skvělý recept, který však nezakrývá, jak náročná je samotná práce v detailech. Vždyť úkolem lyžařského instruktora je naučit své žáky, ať už děti nebo dospělé, technicky náročnému sportu. A to takovým způsobem, aby si noví nadšenci zimních sportů nakonec mohli život na sjezdovce užívat sami, uvolněně a především bezpečně.

Místo do kanceláře se lyžařští instruktoři vydávají na sjezdovku, kde své žáky učí správné technice lyžování

Výuka je tomu odpovídajícím způsobem intenzivní a rozsáhlá. V Německu se musí zájemce o zimní sporty, který se chce stát státem certifikovaným instruktorem lyžování, přihlásit u Německého svazu instruktorů lyžování (DSLV). Pouze DSLV totiž nabízí čtyři povinné kurzy, které na sebe navazují a trvají celkem 164 dní. A protože jen málo účastníků je schopno absolvovat tyto kurzy najednou, může výcvik někdy trvat i několik let. Kromě praxe na sjezdovce je v programu pro kandidáty na lyžařské instruktory také mnoho teorie. Mimo jiné v oblasti metodiky a sportovní medicíny. Nemluvě o tom, že musí být nejen výborní lyžaři a sami členové lyžařského klubu, ale měli by také ovládat cizí jazyk a mít již nějaké vlastní zkušenosti s výukou.

2. Letecký záchranář

V případě vážných nehod nebo při pátrání po pohřešovaných osobách jsou v horách nasazováni letečtí záchranáři. Ze svých vrtulníků mají specialisté nejen dokonalý přehled o oblasti pátrání nebo o místě nehody. Jsou také na horách během několika minut letu a mohou na jakékoli místo vyslat lékaře nebo záchranáře. Vůbec první letecká záchranná akce se uskutečnila v Rakousku před polovinou 20. století, kdy byl z ledovce zachráněn muž v lehkém vrtulovém letadle. v roce 1960 byla ve Švýcarsku oficiálně zahájena činnost národní organizace letecké záchranné služby „Rega“, než byly v roce 1970 v Německu a Rakousku umístěny první stálé záchranné vrtulníky.

Díky svým vrtulníkům mohou být letečtí záchranáři na místě mimořádné události v lyžařském středisku během několika minut

Ať už na horách nebo v nížinách, za posledních 50 let zachránili letečtí záchranáři v Německu (D), Rakousku (A) a Švýcarsku (CH) životy tisíců a tisíců milovníků zimních sportů, motoristů a dalších lidí. V současné době je jen v regionu DACH 126 záchranářských vrtulníkových stanic. Pro svou náročnou a zodpovědnou práci potřebují tři členové posádky vrtulníku (pilot, záchranář/záchranář a lékař záchranné služby) velké zkušenosti na příslušném letadle a také dlouholetou praxi v armádě a u záchranné služby. Kromě ošetřování zraněných mají letečtí záchranáři i další úkoly. Jsou například zodpovědní za co nejrychlejší letecký převoz pacientů v intenzivní péči nebo za přepravu dárcovských orgánů z jedné kliniky na druhou.

3. Řidič sněžné rolby

V porovnání se svými skromnými začátky jsou dnes řidiči sněhových fréz skutečnými těžkými váhami. Než se totiž v 50. letech 20. století stalo lyžování skutečně populární a masově rozšířené, byla k přípravě sjezdovek v lyžařských střediscích stále zapotřebí svalová síla. Zde se používaly ručně tažené válce. Teprve v polovině 60. let 20. století způsobil Kanaďan Armand Bombardier v této práci revoluci. Společně s firmou ze Štýrského Hradce představil první sněhovou rolbu v Evropě, model BS 01. Od té doby se úprava sjezdovek změnila natolik, že po téměř 70 letech jsou dnes pásová vozidla, která mohou vážit až 14 tun a stát až 350 000 eur, nedílnou součástí každého lyžařského střediska na světě.

Bez rolby a jejích řidičů by se milovníci zimních sportů museli obejít bez dokonale upravených sjezdovek

Kolik rolb se v jednotlivých lyžařských střediscích používá, závisí také na velikosti zasněžované plochy. V Obergurglu (122 kilometrů sjezdovek) je v zimě denně v provozu 7 rolb, zatímco v Serfaus-Fiss-Ladis (198 kilometrů sjezdovek) jich je až 21. V Obergurglu je v zimním období v provozu pouze 7 rolb. Samotní řidiči rolby jsou vždy zaměstnáni u příslušné horské železnice. Znají proto sjezdovky a terén na horách zevnitř. Jejich pracovní den obvykle začíná kolem 16. hodiny. Po technické kontrole svého pracovního vybavení vyrážejí rolbaři po uzavření vleků v 17 hodin na sjezdovky. Úprava sjezdovek je obvykle dokončena mezi 23. a 1. hodinou ranní. Pokud však v noci napadne čerstvý sníh, musí řidiči rolby někdy usednout za volant už ve 4 hodiny ráno, aby byly sjezdovky připraveny na začátek nového lyžařského dne.

4. Horský průvodce

Žádná jiná práce v lyžařském areálu nemá takovou tradici jako práce horského vůdce. Svatý Niklaus u Zermattu je dodnes považován za kolébku alpinismu. V polovině 19. století to byli místní pastevci a zemědělci, kteří návštěvníkům ukazovali okolní hory. S tak bohatou, téměř dvousetletou historií není divu, že se v malé vesnici ve švýcarském kantonu Valais nachází první muzeum horských vůdců na světě. Tam se návštěvníci dozvědí, proč je dodnes naprosto běžné, že si horolezci, turisté a lyžaři najímají horského vůdce.

Vždyť právě oni znají hory na svém prahu lépe než kdokoli jiný. Jako talentovaní horolezci nebo lyžaři jsou také vždy velkým technickým pomocníkem. A nevyužívají je jen sportovci, ale také geodeti, pohraničníci, záchranáři a vědci, jako jsou geologové a biologové, kteří v horách pravidelně pracují.

Why Become a Mountain Guide? / British Mountain Guides

Upozorňujeme také, že používáním našich služeb a integrací služeb YouTube API platí Smluvní podmínky YouTube a Smluvní podmínky YouTube API a vaše používání našich webových stránek se považuje za souhlas s těmito podmínkami.

Výcvik horských vůdců je mezinárodně standardizovaný. Trvá několik let a je rozdělen do tří stupňů. Nejprve musí budoucí horští vůdci získat horolezeckou praxi a doložit ji před přijímací zkouškou do aspirantského vzdělávacího programu. Ten pak probíhá v létě i v zimě a na jeho konci je odměnou aspirantský diplom. Ten zpočátku opravňuje horolezce k tomu, aby sami školili aspiranty nebo vedli túry, než budou moci nejdříve po třech letech složit zkoušku horského vůdce. V Německu toho v současné době dosáhlo více než 700 osob, které jsou nyní oficiálně vedeny jako horští vůdci ve Svazu německých horských a lyžařských vůdců (VDBS).

5. Horští záchranáři

Tragická lavina na Reißtalersteigu ve Štýrsku v roce 1896 je důvodem, proč se lyžaři a další milovníci zimních sportů mohou i dnes v horách spolehnout na horské záchranáře v nouzových situacích. Několik měsíců po nehodě, která stála život tři muže, byla ve Vídni založena první organizovaná horská služba na světě. Tento „Alpský záchranný výbor Vídeň“ (ARAW) existuje dodnes. Je jednou z 300 místních organizací horské záchranné služby v Rakousku, v nichž je zapojeno přibližně 12 000 dobrovolných horských záchranářů. V Německu v současné době působí téměř 14 500 členů v 10 regionálních organizacích horské záchranné služby zastřešených Červeným křížem. A ve Švýcarsku je tento systém také velmi dobře organizován – více než 3 000 horských záchranářů v 7 regionálních svazech a 90 záchranných stanicích.

Pokud jde o ošetření zraněných lyžařů na sjezdovce, horští záchranáři jsou obvykle na místě jako první

Každý, kdo se na sjezdovce vážně zraní nebo se při výstupu dostane do bezvýchodné situace, kdy mohou pomoci pouze odborníci, kontaktuje záchrannou službu mobilním telefonem. V Německu, Francii a Itálii se lze dovolat na číslo 112, zatímco v Rakousku je třeba vytočit alpské číslo tísňového volání 140 a ve Švýcarsku 1414. V závislosti na typu zranění a dalších faktorech, jako je počasí, denní doba a místo nehody, velitel zásahu nakonec rozhodne, jak mají horští záchranáři postupovat a zda je nutná pomoc leteckých záchranářů. Než však může horský záchranář tuto profesi v lyžařském středisku vykonávat, nějakou dobu to trvá. Výcviková doba pro horské záchranné služby v Německu je tři roky. Stejně jako u dobrovolných hasičů je práce horského záchranáře – s výjimkou některých případů ve Švýcarsku – dobrovolná. A není za ni stanoven žádný plat.

6. Plánovač sjezdovek

Ať už složený v kapse bundy nebo ve velkém formátu u výstupu z vleku: milovníci zimních sportů, kteří se chtějí orientovat v lyžařském areálu, se tradičně vracejí ke staré dobré mapě sjezdovek. A ty se dodnes z velké části kreslí ručně. Za tímto účelem tvůrci map sjezdovek nebo malíři panoramat nejprve vytvoří tužkou náčrtek příslušné lyžařské oblasti a jejího okolí s pomocí satelitních snímků a terénních fotografií. Nejen známé hory, ale také lesy, jezera, silnice a budovy se pak vybarvují tradičním způsobem štětcem.

Mapy sjezdovek, ať už ve formátu šekové karty nebo na velkých tabulích, vždy poskytují milovníkům zimních sportů dobrý přehled o lyžařské oblasti

Po digitalizaci panoramatické mapy se kreslíři map sjezdovek přesunou k počítači. Tam po konzultaci se svými klienty umístí trasy sjezdovek a vleků do nové grafiky lyžařské oblasti. Panoramatičtí malíři jsou vysoce kvalifikovaní odborníci, kteří absolvovali rozsáhlé školení v oblasti grafiky a designu. Obvykle je zaměstnávají agentury. Někteří však pracují i jako samostatně výdělečně činní. Jejich profese má dlouhou tradici, ale dnes se jí věnuje už jen několik málo lidí. Přesto jsou stále velmi žádaní, protože lyžařská střediska se neustále slučují nebo se staví nové vleky a sjezdovky. A to samozřejmě vyžaduje nové plány sjezdovek.

7. Barman

Pro mnoho milovníků zimních sportů je après-ski součástí skutečně vydařeného dne na lyžích. Není tedy divu, že barmani jsou dnes jednou z mnoha důležitých pracovních pozic v lyžařských střediscích. V první řadě jsou samozřejmě zodpovědní za to, aby hosté měli během večírku dostatek pití. Na druhou stranu je jeho úkolem, vedle DJů, také vytvářet dobrou atmosféru pomocí dobrého humoru a drobných triků na baru. Vystupovat celé hodiny s úsměvem na tváři, umět si zazpívat ty nejoblíbenější après-ski hity a někdy zásobovat žíznivé fanoušky zimních sportů vybranými nápoji až do pozdních nočních hodin může být opravdu záhul.

V baštách zimních sportů, jako je Svatý Anton, je après-ski velmi důležité. O dobrou atmosféru v barech a na diskotékách se starají také DJové a barmani

Pokud hledáte práci barmana nebo číšníka a chcete pracovat v lyžařském středisku, měli byste před začátkem sezóny sledovat nabídky práce na oficiálních webových stránkách horských drah. Poptávka zaměstnavatelů po kvalifikovaném personálu je v této oblasti velmi vysoká, zejména v zimě, protože gastronomie a hotelnictví nyní tvoří zdaleka největší podíl na celkovém obratu lyžařských středisek.

8. Zasněžování

Pro odpovědné pracovníky lyžařského areálu je sníh jejich „bílým“ zlatem. Bez něj totiž na horách v zimě nic nefunguje. Proto je samozřejmě nutné optimalizovat kvalitu a množství sněhu. A za to jsou zodpovědní především zasněžovači, kteří svou prací mohou milovníkům zimních sportů zprostředkovat jedinečné zážitky na sjezdovkách. V posledních desetiletích je nasazení těchto odborníků stále důležitější. Vždyť například ve Švýcarsku je nyní podíl zasněžených sjezdovek 50 %. A v Rakousku je to ještě více – 70 %. Zasněžovači proto musí pracovat téměř nepřetržitě, aby vyrobili co nejlepší umělý sníh a vytvořili tak dokonalé podmínky na sjezdovkách.

Práce zasněžovačů je vždy rozdělena do dvou směn. Během dne koordinují používání, montáž a demontáž sněžných děl. Nejmodernější počítačové systémy, které vycházejí z údajů GPS a nejnovějších meteorologických zpráv, jim říkají, kde je potřeba nový sníh. V noci nebo od pozdního odpoledne pak začíná výroba umělého sněhu pomocí sněžných děl od okraje sjezdovky. Jejich provoz je neustále monitorován odborníky a v dnešní době je řízen téměř výhradně pomocí aplikace. Mimochodem, práce zasněžovače není tradičním učňovským oborem. Obvykle ji obsazují lidé, kteří mění profesi a mají odpovídající předchozí znalosti o počasí a technice.

9. Obsluha lyžařského vleku

Provoz lyžařského střediska lze přirovnat k dobře promazanému stroji, v němž každé ozubené kolečko dokonale zapadá do sebe. V přeneseném slova smyslu jsou největšími „ozubenými koly“ v odvětví zimních sportů jistě lyžařské vleky. Ty totiž umožňují lyžařům a snowboardistům pohodlně a rychle „vyjet“ na sjezdovku, aby si pak mohli vychutnat sjezd po sjezdovce. Provozovatelé lyžařských vleků jsou samozřejmě zodpovědní za bezproblémový provoz těchto technicky velmi složitých zařízení, a tedy i za bezpečnost milovníků zimních sportů.

Lyžařské vleky jsou základním předpokladem bezproblémového provozu lyžařského areálu

To také znamená, že musí každý provozní den provádět pravidelné kontroly svých lanovek. K těmto údržbářským pracím nebo případným opravám jsou však zapotřebí rozsáhlé technické znalosti. A právě to se budoucí provozovatelé lyžařských vleků v Rakousku učí během školení na techniky lanovek, zatímco v Německu se musí vyučit průmyslovými mechaniky (v oboru technologie lanovek). Mimochodem, obě sousední země v této oblasti úzce spolupracují. Praktická část školení probíhá na lanových drahách v Německu. Teorie se pak vyučuje v centru odborného vzdělávání v Salcburku. Vzdělávací program trvá obvykle celkem 42 měsíců.

10. Prodejce lyží

Základem skvělého dne na sjezdovce je správné vybavení pro všechny lyžaře, ať už začátečníky nebo veterány. A aby ji nadšenci zimních sportů našli, jsou jim k dispozici prodejci lyží, kteří jim pomohou a poradí. Protože i v době rozmachu internetového prodeje se mnoho milovníků zimních sportů při nákupu lyží stále spoléhá na osobní radu. A tak není divu, že v každém lyžařském středisku je u dolní stanice stále alespoň jedna stará dobrá prodejna sportovních potřeb, kde si můžete koupit nebo půjčit lyžařské vybavení.

Prodavači lyží jsou odborníky, pokud jde o vybavení na sjezdovku, a jsou po ruce, aby poradili milovníkům zimních sportů

Prodejci lyží jsou většinou vždy sami vášnivými lyžaři. Proto přesně vědí, o čem mluví, když radí svým zákazníkům. Aby byla zajištěna naprostá spokojenost, musí být prodejci lyží také velmi dobře obeznámeni s nejnovějším vybavením. K tomu patří také vyhledání nejlepších lyžařských bot pro každého jednotlivého milovníka zimních sportů a následné správné nastavení lyžařského vázání. To vše je nezbytné pro bezpečnost lyžařů a snowboardistů na sjezdovce. Práce prodavače lyží je tomu odpovídajícím způsobem zodpovědná. Nejdůležitějším požadavkem na tuto práci je proto vyučení v oboru maloobchodního prodejce, například ve sportovním obchodě. Tato praxe trvá obvykle tři roky.

Nejčastější dotazy týkající se profesí v lyžařském areálu

Kolik lidí pracuje v lyžařských střediscích?

V horách představuje turistika zaměřená na zimní sporty každoročně miliardový byznys a v alpských zemích, jako je Rakousko, má odpovídající význam pro celé hospodářství. Například jen v tomto odvětví pracuje na plný úvazek 300 000 lidí. A to zejména v lyžařských střediscích v podnicích, jako jsou hotely, bary, restaurace, lanovky, lyžařské školy a sportovní obchody. Kromě toho zde v hlavní sezóně pracuje mnoho tisíc pracovníků na částečný úvazek a sezónních pracovníků.

Jaká je nejstarší profese v lyžařském středisku?

Za to, že provoz v lyžařských střediscích probíhá hladce, vděčíme mnoha lidem, kteří vykonávají desítky profesí. Nejstarší z nich je horský vůdce. Tato profese byla poprvé zmíněna před více než 200 lety. V polovině 19. století místní pastevci a zemědělci v obci St. Niklaus nedaleko Zermattu ve švýcarském kantonu Valais vodili za úplatu na hory nemístní horolezce. O několik desetiletí později, v roce 1896, se další profesí v lyžařské oblasti stala profese horského záchranáře poté, co byla ve Vídni založena první organizace horských záchranářů na světě. Důvodem tohoto rozhodnutí byla lavina, která si několik měsíců předtím ve Štýrsku vyžádala životy tří mužů.

Kdy mohou milovníci zimních sportů v lyžařské oblasti zavolat horskou službu?

Milovníci zimních sportů by měli volat horskou službu pouze v případě, že se ocitnou ve skutečné nouzové situaci. Jinými slovy, buď když je lyžař tak vážně zraněn, že ho ani on, ani jeho společníci nemohou bezpečně dostat dolů do údolí, nebo když turisté či horolezci na horách již nemohou v obtížném místě pokračovat. Pokud se nejedná o absolutní nouzi, nemusí vaše vlastní pojištění pokrýt náklady horských záchranářů. V takovém případě by musel milovník zimních sportů zaplatit několik tisíc eur za záchranu sám.

Jaké úkoly mají v lyžařském areálu zasněžovači?

Snowmakeři se starají o to, aby lyžaři a snowboardisté našli v lyžařském areálu ty nejlepší sněhové podmínky. To znamená, že odborníci musí se svými kolegy koordinovat, kde je třeba přírodní sněhový podklad posílit umělým sněhem. Přes den proto sněháři v lyžařském středisku přesně koordinují, kde je třeba použít sněžná děla, zatímco v noci jsou zodpovědní za zajištění hladkého průběhu výroby sněhu. O významu této profese dnes svědčí skutečnost, že 50 % sjezdovek ve Švýcarsku a až 70 % v Rakousku je dnes zasněžováno umělým sněhem.

Odkdy se v lyžařských střediscích používají rolby?

První rolbu na světě vyvinul a používal Armand Bombardier v Severní Americe v polovině 20. století. V Evropě nakonec Kanaďan společně s partnerskou firmou ze Štýrského Hradce uvedl první rolbu na trh v 60. letech 20. století s modelem BS 01. V Evropě byla tato rolba vyvinuta v roce 1990. Od té doby si lyžařská střediska bez těchto vozidel, která mohou vážit až 14 tun, nelze představit. V zasněžovaných areálech s několika sty kilometry sjezdovek se v zimě používá někdy i více než 20 rolb denně.

  • Čtvrtek, 16. ledna 2025
  • Autor: SnowTrex
  • Kategorie: Top 10
Moudrost o lyžování? 15 největších omylů o lyžování

„Lyžování je nebezpečné“, „Lyžování není pro seniory“ ...

5 dobrých důvodů pro lyžování v Turecku

Turecko nemusí být vždy spojováno jen s krásnými písečnými plážemi a 35 °C ...

$stickyFooter