Lyžování vyžaduje celou řadu technických dovedností a taktiky. SnowTrex si na toto téma popovídal s Maxem Holzmannem, vedoucím výcviku Německého svazu lyžařských instruktorů (DSLV). Tento státem certifikovaný lyžařský instruktor poskytuje cenné odborné rady pro bezpečnou jízdu na strmém svahu.
Výzva v podobě strmého svahu
Jedním z nejobtížnějších typů sjezdovek je strmá sjezdovka. Většinou je označena černou nebo alespoň tmavě červenou barvou a díky svému prudkému sklonu vyžaduje bezpečnou a přesnou jízdu s dobrou tělesnou rovnováhou a ovládáním lyží. Kdo už někdy stál na sjezdovkách jako Harakiri v Mayrhofenu nebo Diretissima na Katschbergu a podíval se dolů po strmém svahu, ten to zná: rozlévá se nervozita a vzrušení. V takových chvílích je dobré a správné mít před strmým svahom potřebný respekt. Tento respekt však nesmí přerůst ve strach. S příliš velkým strachem a váháním totiž nikdo strmou sjezdovku nezvládne. Pro uklidnění je třeba říci, že technika jízdy na strmých sjezdovkách je stejná jako na těch mírnějších. Je třeba dbát jen na pár věcí. Především se to týká kontroly rychlosti.
Zásada č. 1: Dávkujte rychlost
Na strmém svahu platí: Lepší je vyrazit pomalu a teprve pak zrychlit. Kdo totiž vyrazí rychle, bude mít na strmém svahu potíže s opětovným zpomalením. „Na strmém svahu je síla táhnoucí dolů nejsilnější,“ vysvětluje expert DSLV Holzmann. „Existují studie, které dokazují, že sjezdovka se sklonem přibližně 45 stupňů je tak strmá, že rychlost pádu je téměř stejně vysoká jako při volném pádu. Při jízdě na strmých sjezdovkách proto leží hlavní důraz na kontrole rychlosti. Nesmíte nabrat příliš vysokou rychlost a vždy byste měli jezdit s rezervou. Největší potenciální nebezpečí na strmém svahu spočívá v tom, že v případě pádu už se nedokážete zastavit.“ Stejně jako na každé sjezdovce je tedy i zde důležité najít správnou rychlost, při které lze bezpečně vjet do oblouku.
Zásada 2: Rychlé změny směru, vysoký tlak na hrany
Pokud se vám podařilo vjet do svahu mírnou rychlostí, je na řadě správné projíždění oblouků. Umění spočívá v tom, rychle otočit lyže přes směr sjezdu a přitom neustále zatěžovat vnější lyži. Fáze bez tlaku na hranu během oblouku by měla být co nejkratší. „Je třeba jezdit spíše v oblasti krátkých oblouků a provádět rychlé změny směru, protože ty automaticky snižují rychlost,“ radí Holzmann. „Lyže se spíše aktivně otáčejí a na krátkou dobu se nechávají sklouznout, než aby se v širších obloucích carvingovaly na hraně. Driftující lyže v kratších obloucích totiž má vyšší brzdný účinek než lyže v delších obloucích.“ Přitom je na vnější lyži vždy větší zatížení.
Ideální je vést oblouk zcela po hraně a pod trvale vysokým tlakem. Kdo si chce nácvik držení na hraně vyzkoušet, může se například na mírnějším svahu postavit napříč svahu a sklouznout dolů. Přitom je třeba kolena tlačit směrem ke svahu a tak se ještě výrazněji opřít o hrany. Čím více lyžařské skluznice je vidět zespodu, tím lépe. To znamená, že hrana správně zabírá do sněhu.
Jakmile zvládnete první oblouk, čeká už na vás další. Kdo totiž příliš dlouho driftuje na jedné hraně, rychle upadne do nekonečného bočního klouzání. Při změně oblouku je rovněž důležité rychle vyvinout tlak, což lze dosáhnout pouze pohybem vpřed. Na strmém svahu to vyžaduje trochu překonání sebe sama, ale účinně pomáhá při kontrole lyží, pokud jde o rychlost a řízení.
Shrnutí
Strmé sjezdovky budí respekt, ale nemusí vyvolávat strach. Kdo nevjíždí do svahu příliš rychle a poté najde přiměřenou rychlost, jede bezpečně. Suverénní a rychlé změny směru přes směr sjezdu – spolu s pořádným tlakem na hrany v krátkých obloucích a přesunutím těžiště dopředu – zajišťují potřebnou kontrolu. S touto technikou, dobrým napětím těla a maximální koncentrací lze zdolat i tu nejstrmější sjezdovku.
Náš odborník z DSLV
Max Holzmann je státem certifikovaný lyžařský instruktor a člen představenstva pro výcvik v Německém svazu lyžařských instruktorů (DSLV). Do jeho působnosti spadají obsahy výcvikových kurzů, příslušné úrovně zkoušek a stupně obtížnosti ve všech výcvikových stupních od úrovně 1 až po státní zkoušku lyžařského instruktora, a to v předmětech motorika, metodika a teorie.
Chcete více informací olyžařských technikách?
