Vodáci s rolbami zajišťují perfektně upravené sjezdovky v lyžařském areálu

Jemné carvingové oblouky na perfektně upravených sjezdovkách: Takhle nebo podobně zní „zasněžený“ sen každého lyžaře. Za ideální sněhové podmínky v lyžařském areálu jsou zčásti zodpovědní řidiči rolby. A jak se jim s pomocí strojů vážících několik tun, disponujících vysokým výkonem a spoustou citlivosti daří zajistit, aby tisíce milovníků zimních sportů mohly den za dnem na zasněžených svazích prožívat ten nejlepší zážitek z jízdy, vysvětluje SnowTrex.

---

Historie rolby

Průkopníkem sněžných rolb, jak je dnes znají milovníci zimních sportů ze skiareálů, byl Kanaďan. Armand Bombardier je i ve 21. století známý po celém světě už jen díky svému jménu. Společnost, která nese jeho jméno, dodnes vyrábí vozidla, vlaky a letadla. A byl to právě Bombardier, kdo v roce 1922 nejprve sestrojil sněžný skútr a v roce 1935 uvedl na trh první pásové vozidlo. V drsné kanadské zimě sloužil SnowCoach k přepravě osob a materiálu. Vpředu bylo vozidlo vybaveno řiditelnými saněmi, zatímco na zadní nápravě pracoval řetězový pohon.Jak se v průběhu 50. let 20. století lyžování stávalo stále populárnějším, musela se na to přizpůsobit i lyžařská střediska a odpovídajícím způsobem upravovat své sjezdovky pro zimní sportovce. Zpočátku se sníh na svazích zhutňoval ručně taženými válci. Aby se tato fyzicky náročná práce usnadnila, byly v této době mimo jiné společností Bombardier v Severní Americe vyvinuty pásová vozidla s namontovaným sjezdovkovým válcem. V Evropě spolupracovali Kanaďané v 60. letech s rakouskou firmou z Grazu. Jako společný projekt byl o něco později představen model BS 01, a tím i první evropská sněžná rolba.V 70. letech byla poptávka lyžařských středisek po sněžných rolbách tak vysoká, že v Evropě prodávalo své modely téměř 30 výrobců. Mnoho z těchto menších firem však mezitím bylo odkoupeno většími konkurenty. Dnes jsou lídry na trhu v segmentu sněžných rolb německá společnost Kässbohrer Geländefahrzeug AG se svou známou značkou „Pistenbully“ a společnost Prinoth AG ze Sterzingu v Jižním Tyrolsku.

Pracovní nástroj řidiče sněžného vozidla

Řidiči sněžných rolb musí při své práci postupovat velmi citlivě a přesně, aby zanechali co nejlépe upravenou sjezdovku. V kontrastu s tím však stojí jejich mohutné pracovní stroje. Sněžné rolby totiž mohou vážit až 14 tun. Poháněny jsou výkonnými dieselovými motory, které se v závislosti na modelu dodávají s výkonem přes 500 PS. Aby však tuto sílu zvládli, řidiči stále méně často sahají po klasickém volantu. Některá velká vozidla jsou dnes v kabině řidiče vybavena joysticky. A to není jediná věc, která působí opravdu futuristicky. Ovládání mnoha různých funkcí sněžného skútru se totiž provádí pomocí displejů a desítek tlačítek. Při takovém množství špičkových technologií je samozřejmé, že to také něco stojí. Lanovky proto musí za sněžný skútr někdy zaplatit až 350 000 eur.Navzdory těmto působivým číslům však maximální rychlost těchto těžkých pásových vozidel při úpravě sjezdovek není ani zdaleka vysoká. Kvůli vysoké hmotnosti a strmým svahům, po kterých musí řidiči sněžných rolb v lyžařských areálech jezdit, se zde pohybují rychlostí pouhých 10 až 15 km/h. Spotřeba paliva se naopak pohybuje mezi 30 a 40 litry zimní nafty za hodinu. Tento palivo se od běžné nafty liší tím, že do něj byly přidány speciální chemikálie, aby při zimních teplotách na hoře v nádrži nevytvářelo sraženiny nebo dokonce nezamrzlo.

Působivý výkon v horách a zvířecí jména

Aby mohli řidiči rolby co nejlépe vykonávat svou práci, musí být schopni se svým pracovním strojem projet každý svah. A to bez ohledu na to, jak velký je sklon. Na začátku nejstrmějších sjezdovek jsou proto nainstalovány kotevní body. Tam lze poté upevnit ocelová lana o délce až 1 500 m, která jsou navinuta na navijácích těchto pásových vozidel. Jsou jedním z nejdůležitějších bezpečnostních systémů na palubě, protože slouží jako výstupní pomůcka při zajištění proti sklouznutí. Celkově mají tyto navijáky tažnou sílu téměř 4,5 tuny a umožňují moderním rolbám vyjet svahy se sklonem až 45 stupňů nebo 100 % spádem. Pro srovnání: Nejstrmější sjezdovka v Světovém poháru v alpském lyžování, Kandahar v Garmisch-Partenkirchenu, má v nejstrmějším místě sklon 92 %.Mimochodem: Když zimní sportovci hovoří o sněžných rolbách, sněžných kočkách a Pistenbully, mají vždy na mysli totéž. Pojem „Pistenraupe“ je zejména v německém jazykovém prostoru běžným označením pro těžká pásová vozidla určená k úpravě sjezdovek. Někdy se zde však hovoří také o „sněhových plazech“ nebo „sjezdovkových válcích“. „Pistenbully“ je naproti tomu vlastně název značky. Tento zcela oficiální název totiž dal svým sjezdovkovým rolbám německý výrobce Kässbohrer. V některých lyžařských areálech tak například jezdí modely „PistenBully 400“ nebo „PistenBully 600“. Lyžaři a snowboardisté si tuto přezdívku pro pásová vozidla jednoduše osvojili, podobně jako se například kapesníky označují jako „Tempos“. Pojem „sněhová kočka“ se také často používá, když se mluví o sněžných rolbách. Jedná se přitom o přímý překlad z angličtiny. Těžká sněžná rolba se totiž v angličtině většinou označuje jako „snow cat“.Kolik sněžných rolb se v lyžařském areálu používá, závisí nakonec především na velikosti lyžařského areálu. Například na 112 kilometrech sjezdovek v Obergurglu v Ötztalu se každý den nasazuje 7 sněžných rolb. V Serfaus-Fiss-Ladis (198 kilometrů sjezdovek) naopak vozový park čítá již 21 těžkých pásových vozidel.

Výrobci rolb a lyžařská střediska sázejí na udržitelnost

Aby byl provoz rolb udržitelný, testují některá lyžařská střediska, jako například v Kleinwalsertalu, v současné době přechod na biopaliva, například na bázi rostlinného odpadu. Místní horské dráhy tak doufají, že se jim podaří snížit emise CO₂ těžkých pásových vozidel až o 90 %. Oba lídři na trhu, Pinroth a Kässbohrer, jdou v koncepcích pohonu ještě dál. Německý výrobce tak již dnes nabízí svůj špičkový model „Pistenbully 600 E“ s diesel-elektrickým motorem. Celkově se tak emise CO₂ u tohoto hybridního vozidla sníží o 20 %. Obě společnosti však mezitím vybavily také jeden ze svých menších modelů čistě elektrickým pohonem (cca 250 PS) a nyní je v některých lyžařských areálech využívají k testovacím účelům.V roce 2020 se odborníci na rolby z Jižního Tyrolska v zájmu udržitelnosti vydali ještě jiným směrem a představili prototyp s vodíkovým palivovým článkem (544 PS). V roce 2022 byl tento koncept dále rozvinut, když byl model „LEITWOLF h2MOTION“ představen také s vodíkovým spalovacím motorem (460 PS).

Řidič sněžného skútru: Práce pro noční sovy

Kdo se chce stát řidičem sněžného skútru, neměl by být ranní ptáče. Tato práce je totiž spíše pro noční sovy. Těžká pásová vozidla se totiž vytahují z garáže až tehdy, když lyžaři a snowboardisté právě odjeli posledními lanovkami do údolí nebo si už vychutnávají první studené nápoje při après-ski. To znamená, že směna řidičů sněžných rolb začíná většinou kolem 16. hodiny. V garážích lyžařských areálů nejprve zkontrolují stav svých vozidel. To zahrnuje otestování všech důležitých funkcí a ovládacích prvků, kontrolu řetězového pohonu, zda není poškozen, měření hladiny oleje a samozřejmě doplnění paliva. Na tuto proceduru je vyhrazena necelá hodina, než se kolem 17. hodiny, krátce po uzavření sjezdovek, vydají na sjezdovky.Kdo má upravovat které sjezdovky, je předem stanoveno v denním plánu nasazení. Aby bylo možné sníh na přidělených svazích optimálně rozprostřít, jsou řidiči rolb v některých lyžařských areálech dnes podporováni systémy GPS. Ty na obrazovce v kabině zobrazují výšku sněhu v reálném čase a ukazují řidiči, kde je případně třeba ještě něco doladit. Aby mohli lyžařům následující den zanechat co nejlépe upravené sjezdovky, musí být práce provedena velmi přesně, a proto také zabere odpovídající množství času. Pro řidiče rolby to znamená, že většinou končí práci až mezi 23. hodinou a 1. hodinou v noci.V jednom zcela konkrétním případě se však může stát, že směna obsluhy sněžného vozidla začne dokonce už ve 4 hodiny ráno. A to konkrétně tehdy, když v noci napadl sníh. Vzhledem k tomu, že první lanovky se otevírají již mezi 8. a 9. hodinou ráno, mají zde necelé 4 hodiny na to, aby sjezdovky připravili pro platící lyžaře. K tomu se čerstvý sníh buď přímo na sjezdovkách zhutňuje, nebo se odhrnuje na okraje svahů.

Stačí řidičský průkaz a vášeň pro zimu!

Tolik předem: řidič rolby není povolání, které se musí vyučit. Lidé, kteří tuto práci vykonávají, začínají vždy jako běžní zaměstnanci u horské dráhy. Kdo má ambice řídit v zimě každý den na sjezdovkách tato těžká pásová vozidla, může to nejprve sdělit svému zaměstnavateli, tedy provozovateli lyžařského areálu. A v případě, že týmy pro údržbu sjezdovek potřebují personální posilu, dostanou budoucí řidiči rolby nejprve rozsáhlé zaškolení od zkušeného kolegy. Ten nejprve nováčky důkladně seznámí s jejich pracovním strojem, než spolu vyrazí na směny při úpravě sjezdovek. Řidič, který tuto profesi vykonává již dlouhá léta, jim přitom vysvětlí, na co je třeba v terénu lyžařského areálu dbát a jak lze s Pistenbully bezpečně manévrovat po sjezdovkách. Jejich znalosti v oblasti úpravy sjezdovek jsou navíc pravidelně prohlubovány prostřednictvím školení a dalšího vzdělávání.Kromě vášně pro zimu by budoucí řidiči rolby měli mít v každém případě řidičský průkaz. Ve švýcarských lyžařských střediscích je pro tuto práci navíc stále nutný řidičský průkaz na nákladní vozidla. Pro práci s těžkou technikou, jako je sněžný rolba, jsou navíc nezbytné technické znalosti a manuální zručnost – alespoň v základních obrysech. K tomu by měly patřit znalosti fyziky a zájem o meteorologii, aby bylo možné zajistit optimální úpravu sjezdovek i za nejrůznějších sněhových podmínek.

Kolik si vydělá řidič rolby

Celkově je profese řidiče rolby sice velmi závislá na sezóně. V zimě se však jedná o práci na plný úvazek s 40hodinovým pracovním týdnem, která se vykonává i o svátcích a o víkendech. Lyžařská střediska jsou totiž i v těchto dnech v provozu. Průměrný hrubý měsíční výdělek činí přes 2 100 eur. Díky dalšímu vzdělávání lze měsíční plat ještě zvýšit.

Řidič sněžného skútru jako umělec na sněhu

Při každodenní práci v lyžařském areálu je hlavním úkolem řidičů sněžných rolb samozřejmě bezchybná úprava zabezpečených sjezdovek. Kromě toho však nesou důležitou odpovědnost i v jiných oblastech. A někteří specialisté se při tom ve sněhu dokonce stávají skutečnými „umělci“. Pomocí těžkých pásových vozidel se totiž jednak tvarují překážky a skokánky ve funparcích, anebo se vytvářejí celé halfpipe pro freestylisty na lyžích a snowboardech. Aby bylo možné do svahu precizně vykouzlit profily těchto spektakulárních překážek, jako je například světově proslulá superpipe v Laaxu, lze na rolby namontovat další „nástroje“, jako jsou metry dlouhé, zakřivené speciální sněhové frézy.K tomu se sněžné rolby ve většině lyžařských areálů používají k zprovozňování nových sjezdovek nebo k zpevňování a údržbě zimních turistických stezek. To však není vše. Vzhledem ke své velikosti jsou sněžné rolby doslova předurčeny k přepravě těžkých nákladů. Je tedy také jejich úkolem každoročně zásobovat horské chaty a restaurace v daném lyžařském areálu tunami potravin a tisíci litry nápojů, stejně jako přepravovat další technické vybavení nebo stavební materiály po horách z bodu A do bodu B. Zkrátka vše, co tamní infrastruktura potřebuje.Při všech svých kreativních a důležitých činnostech však musí řidiči rolby na druhou stranu mít také zdravé povědomí o nebezpečích své práce. Jednak denně pohybují speciálním zařízením o hmotnosti několika tun, které se na určitých místech v lyžařském areálu smí pohybovat pouze velmi opatrně nebo tam dokonce musí být speciálně zajištěno. Aby se předešlo nehodám, například se skialpinisty, kteří v zasněženém terénu často nejsou hned na první pohled rozeznatelní a lze je tak snadno přehlédnout, musí řidiči rolby v kabině vždy zachovávat absolutní soustředění. Kromě toho musí pro svou vlastní bezpečnost neustále sledovat počasí. Může se totiž stát, že při sněžení a mlze ztratí řidiči kvůli špatné viditelnosti, zejména za tmy, orientaci. V důsledku toho se v náročném terénu mohou mimo jiné rychle a nechtěně dostat do zóny lavinového nebezpečí nebo na strmé svahy.

Často kladené otázky týkající se řidičů sněžných rolb

Co dělají řidiči sněžných rolb?

Práce řidiče sněžného rolbu je rozmanitá. Hlavně mají na starosti úpravu značených sjezdovek v lyžařském areálu. Svým těžkým strojem udržují zimní turistické stezky, otevírají nové sjezdovky a vytvářejí překážky ze sněhu ve funparcích a halfpipech. Kromě toho přepravují tuny potravin a nápojů do horských chat a restaurací, stejně jako stavební materiály a další technické vybavení pro infrastrukturu v lyžařském areálu.

Odkdy existují sněžné rolby?

Za praotce rolby je považován Kanaďan Armand Bombardier, jehož společnost dodnes vyrábí vozidla, vlaky a letadla. V roce 1922 nejprve sestrojil motorové saně, než v roce 1935 představil první těžké pásové vozidlo, které bylo možné používat i na sněhu. V 50. letech 20. století Bombardier spojil tento koncept vozidla s sněžným válcem a vytvořil tak první sněžný rolb na světě.

Kolik stojí sněžný pluh?

Sněžné rolby 21. století jsou plné špičkových technologií. Největší sněžné rolby váží až 14 tun a pohánějí je motory o výkonu 500 PS a více. Díky tomu stojí největší modely sněžných rolb až 350 000 eur za kus.

Jaké pracovní požadavky musí splňovat řidiči sněžných rolb?

Práce řidiče rolby není povoláním vyžadujícím odborné vzdělání. Zaměstnanci provozovatelů lyžařských areálů nebo horských lanovek, kteří chtějí doplnit týmy údržby sjezdovek, jsou vždy zaškolováni zkušenými kolegy. Kdo se chce stát řidičem sněžného vozidla, musí v každém případě mít řidičský průkaz. Ve Švýcarsku je navíc nutné předložit řidičský průkaz pro řízení nákladních vozidel. Výhodou je také, pokud budoucí řidiči sněžných rolb disponují technickými znalostmi, řemeslnou zručností a zájmem o fyziku a meteorologii.

Kolik rolb je potřeba na jedno lyžařské středisko?

Počet rolb se liší od lyžařského areálu k lyžařskému areálu. Jak velký bude nakonec vozový park, závisí především na velikosti daného lyžařského areálu. Například v Obergurglu (122 kilometrů sjezdovek) je denně v provozu 7 rolb, zatímco v Serfaus-Fiss-Ladis (198 kilometrů sjezdovek) jich je již 21.